Požární bezpečnost budov patří mezi základní požadavky týkající se staveb stanovených v evropském Nařízení o stavebních výrobcích (CPR).
Požární bezpečnost budov se vztahuje hlavně na bezpečnost osob, ale se také zabývá ochranou majetku. Z údajů získaných v rámci analýzy požárů je patrné, že kouř a toxické plyny jsou příčinou největšího počtu úmrtí. Kouř a jedovaté plyny zabíjejí dlouho předtím, než teplota začne stoupat do výše, kdy se objeví plameny. Z pohledu bezpečí osob je to hlavní záležitost na kterou je nutné brát zřetel pří projektování konstrukčních řešení budov. V případě požáru je nutné zajistit lidem příležitost k bezpečnému útěku a záchranným službám možnost reakce.
Existují tři faktory, které vedou k vývoji požáru v budově: kyslík, hořlavý materiál (palivo) a energie (teplo). Většinou je hořlavý materiál a kyslík vždy dostupný. Třetí faktor, energie, může vzniknout důsledkem neopatrného použití ohně, cigaretou nebo jiskrou atd. Cílem zastavit proces spalování je nutné eliminovat alespoň jeden prvek ze tří složek ohňového trojúhelníku.
Pokud oheň uvolňuje tepelnou energii rychleji než bude odvedená z požárem ohrožené místnosti, bude teplota v této místnosti rychle stoupat. Celkové vzplanutí následuje v okamžiku, kdy bude akumulováno postačující množství energie. Požár se dostane z fáze růstu do fáze plného vyvinutí. Jakmile k tomu dojde, bude se oheň šířit přes všechny nacházející se poblíž hořlavé povrchy a plameny se dostanou ven z místnosti přes dostupné otvory. V této etapě v místnosti už nebudou živí lidé.
Nejdůležitější z pohledu celkového vzplanutí je zjištění rychlosti uvolňování tepla různými materiály.
Fáze rozvoje požáru
Rozvoj požáru můžeme rozdělit do tří různých fází.
Během první fáze požáru (zážeh) si všimneme toho, že vlastnosti materiálů mají pro tuto fázi velký význam. Materiály, které se odznačují dobrými ohnivzdornými vlastnostmi, nepřidávají palivo plamenům a nechávají lidem více času pro únik z místnosti. Je třeba také brát v úvahu schopnost vytváření kouře u jednotlivých materiálů; toxické plyny a slabá viditelnost, mohou zabíjet před úplným vyvinutím samotného požáru. Produkty s dobrými protipožárními vlastnostmi neuvolňují toxické plyny a kouř.
V druhé fázi požáru (fáze plamene) má významnou roli v zabránění šíření požáru ohnivzdornost okolních konstrukcí. Tato fáze pokračuje dokud v okolí jsou přítomné hořlavé materiály.
Třetí fáze (etapa ochlazování) následuje když hořlavé materiály úplně vyhoří.
Od zážehu až k plně rozvinutému požáru
Typický požár obytných prostor může vzniknout od doutnajícího ohně, který může doutnat hodiny před vzplanutím. V okamžiku vzplanutí okamžitě stoupá teplota. Když teplota plynů dosáhne přibližně 500 až 600⁰C, tepelné záření bude na tolik vysoké že veškeré hořlavé plochy v místnosti vzplanou. V moderních domech doba mezi zážehem (rozvoj ohně a kouře) a celkovým vzplanutím činí obvykle 3 až 5 minut, ledaže oheň uhasne kvůli nedostatku kyslíku. Když se celkové vzplanutí změní v plně rozvinutý požár, může teplota stoupnout na 1 000 až 1 200⁰C. Graf na levé straně znázorňuje jednotlivé fáze průběhu požáru v čase, jeho teplotu a vliv na materiály.
Protipožární ochrana
Požár budovy může způsobit obrovské ztráty na životech a majetku. Pojišťovny během jednoho roku vyplácejí asi polovinu odškodného z důvodu požárů. Odškodné za ztráty způsobené povodněmi činí přibližně 30%, a odškodné z důvodu krádeže činí 20% celkové částky odškodného vyplaceného pojištěným osobám za rok. Nejen budovy, ale také jejích vybavení mohou přispívat k šíření požáru. Použití efektivní protipožární ochrany do značné míry redukuje riziko vzniku požáru.
Protipožární ochranu budov rozdělujeme do dvou skupin: pasivní a aktivní
Pasivní požární ochrana je zpravidla součásti stavební struktury samotné budovy, díky tomu budova bude odolávat ohni po určitou dobu. Cílem je chránit konstrukci a životy lidí uvnitř budovy v případě požáru. Lze toho dosáhnout pomocí:
- redukcí nebo zabráněním šíření se ohně v interiérech nebo v exteriérech,
- udržením stability budovy,
- zajištěním únikových cest osobám v budově.
Pasivní požární ochrana zahrnuje následující prvky:
- bezpečná vzdálenost ohně k ostatním budovám na stejném pozemku resp. na sousedících pozemcích,
- vnější povrchy stěn a stropů, které omezují šíření se ohně,
- rozdělení na oddělené zóny požární ochrany (segmenty, buňky) a konstrukční rozdělující prvky,
- interní povrchy stěn, podlah a stropů, které omezují šíření ohně,
- průchody v rozdělujících konstrukčních prvkách (protipožární dveře a průchody inženýrských síti),
- nosné konstrukční prvky.
Výběr stavebního materiálu a způsob jakým je využívaný k zajištění požadované úrovně pasivní požární ochrany, závisí na dvou faktorech – způsobu reakce materiálu na oheň a ohnivzdornosti.
Prostředky aktivní požární ochrany jsou charakteristické tím, že se aktivují vlivem požáru nebo jsou ovládané lidmi. V závislosti na použitých konstrukčních řešeních, mohou existovat různé požadavky vůči jednotlivým prvkům požárního zabezpečeni. Prvky požárního zabezpečení musí být montované, vyzkoušené a udržované s cílem zajištění jejích spolehlivosti po celou dobu provozování budovy. Obvykle v případě požáru předá aktivní požární ochrana výstražný signál jiným prostředkům požární ochrany, lidem v budově a/nebo záchranným službám.
Příklady aktivní požární ochrany:
- požární automatické hlásiče,
- evakuační hlásiče,
- kouřové detektory,
- automatické hasicí systémy,
- zařízení pro odvod kouře, ventilační systémy,
- automatická zařízení pro uzavírání dveří,
- požární ochrana ventilačních zařízení (kouřové klapky).